Intimní hygiena dívek


Důležitou součástí péče o čistotu je hygiena pohlavních orgánů neboli intimní hygiena. Již v dětství před pubertou je třeba udržovat pohlavní orgány v čistotě, protože jimi z těla odchází moč. V období puberty je navíc třeba přihlížet k tomu, že dospívající člověk se na těchto částech těla více potí. Kromě toho vnější pohlavní orgány obsahují řadu záhybů a obtížně přístupných míst, a proto je třeba jejich hygienu provádět pečlivě. Zvýšenou pozornost vyžaduje intimní hygiena dospívajících dívek, u nichž se již dostavuje menstruace.

Hygiena vnějších pohlavních orgánů

Protože vnější pohlavní orgány jsou členité a obsahují množství různých záhybů (například okolo malých stydkých pysků a nad klitorisem, viz obrázek vpravo), je třeba věnovat dostatek pozornosti jejich každodennímu mytí. Ve zmíněných záhybech se totiž vytváří tzv. smegma, což je hmota bělavého zbarvení, která vzniká odlučováním odumřelých kožních buněk.
Smegma sice není samo o sobě "škodlivé", avšak pokud zůstává na pohlavních orgánech delší dobu, mohou se v něm množit mikroorganismy, které vyvolávají různé kožní obtíže (přinejmenším svědění, někdy však i zánětlivou reakci).

K odstraňování smegmatu dochází při koupání či sprchování. Přitom je třeba umývat zvlášť velké a malé stydké pysky. Při zanedbání intimní hygieny může postupně dojít ke "slepení" malých stydkých pysků, které se označuje jako synechie.


Vzniku synechie lze předejít zejména důkladnou hygienou. Pomoci mohou také jemné krouživé pohyby v okolí poševního vchodu. Pokud už ke "slepení" malých stydkých pysků dojde, lze jejich uvolnění podpořit také nanášením panthenolové masti (např. bepanthen, panthenol a podobně).
Pro mytí pohlavních orgánů nepoužíváme mycí žínky ani houbičky, protože se v nich drží bakterie, které by mohly způsobit infekční onemocnění.
Protože větší část vulvy (malé stydké pysky, klitoris, záhyb nad klitorisem) je překryta velkými stydkými pysky, je třeba si pro mytí pohlavních orgánů najít takovou polohu, v níž jsou dobře přístupné. Většinou nejlépe vyhovuje poloha v podřepu s mírně rozevřenými dolními končetinami.
Při mytí je třeba od sebe jemně oddálit stydké pysky. Jejich výraznější rozevírání zpravidla není nutné. Avšak přístupnost pohlavních orgánů může být omezena nadměrným množstvím tělesného tuku při silné nadváze či obezitě. V takovém případě je třeba věnovat hygieně větší pozornost.

Pokud to velikost vany či sprchy umožňuje, lze si mýt pohlavní orgány i v tzv. "gynekologické poloze", při níž žena či dívka leží na zádech s nohama pokrčenýma v kolenou a v kyčlích pod úhlem 90° (viz obrázek vpravo nahoře).
Hygienické potřeby


Během první fáze menstruačního cyklu, v níž dochází ke krvácení, používá dívka či žena hygienické potřeby. Mohou to být buď vložky (1), nebo tampóny (2).
Rozdíl mezi vložkou a tamponem spočívá v tom, že zatímco vložka vstřebává tekutinu až poté, co vyjde z těla, tampón ji vstřebává přímo v těle, přesněji řečeno v pochvě. Proto je důležité, aby se tampóny pravidelně vyměňovaly, jinak by byla tekutina příliš dlouho zadržována v těle.


Samozřejmě, že i vložky je třeba po několika hodinách vyměňovat. Za normální spotřebu se v deskvamační fázi menstruace (tedy ve dnech, kdy dochází ke krvácení) považuje 5 až 7 vložek denně.
Problém může spočívat v tom, že dospívající dívka, která zatím nemá s menstruací dostatek zkušeností, ještě nedovede odhadnout, kdy je třeba vložku či tampón vyměnit. Navíc někdy se stává, že pro výměnu vložky či tampónu zrovna nemá dostatek soukromí. Jindy si dívka vyměňuje hygienické potřeby příliš často (tedy více než sedmkrát za den), což je na jednu stranu sice zbytečné, ale na druhou stranu lepší, než výměna po příliš dlouhé době.


Pro začátek může jako určité vodítko posloužit doba 3 hodiny, po které je vhodné hygienickou potřebu (ať už vložku nebo tampón) vyměnit, i kdyby dívka její výměnu nepociťovala jako nutnou. Zatímco dospělým ženám se doporučuje vyměňovat vložky či tampóny po čtyřech hodinách, u dospívajících dívek je přece jen jistější tento interval o hodinu zkrátit.


Pravidelná výměna je nutná zejména u tampónů, protože delší ponechání tampónu v těle může vyvolat tzv. syndrom toxického šoku (je způsoben bakteriemi, které se množí v tekutině zadržované tampónem).
Jinak ovšem není třeba se používání tampónů bát. Tampóny může bez obav používat i dívka, která dosud neměla pohlavní styk. Jejich zavádění se zpočátku může zdát složité, ale většina dívek jej brzy zvládne. Pro zavedení tampónu slouží jednorázový aplikátor, zatímco ven z těla se vytahuje pomocí šňůrky, která je součástí tampónu.


Oproti vložkám mají tampóny dokonce některé výhody. Například díky tomu, že tampón vstřebává tekutinu uvnitř pochvy, zůstávají vnější pohlavní orgány čisté.
Okolí řitního otvoru


Součástí intimní hygieny je také udržování čistoty v okolí řitního otvoru. Ten sice nepatří mezi pohlavní orgány, ale vzhledem k tomu, že se jedná o velmi důvěrnou část lidského těla, se na něj intimní hygiena také vztahuje. Navíc pro mytí této části těla lze využít stejnou polohu, jako při mytí pohlavních orgánů.

Okolí zmíněného tělního otvoru se myje stejně, jako jiné části těla, tedy mýdlem a vodou. Opět je třeba věnovat pozornost jeho důkladnému opláchnutí, protože zbytky mýdla by na těchto citlivých místech mohly způsobit podráždění a nepříjemné pocity.

U dívek je důležité, aby při očišťování řitního otvoru toaletním papírem postupovaly vždy směrem zdola nahoru. Při opačném směru utírání by totiž mohlo dojít k zanesení nečistot přes hráz až do pohlavních orgánů.