Nejsem homosexuální?


V období puberty se chlapci i dívky začínají více zajímat o vlastní tělo a o jeho změny. Také je to období prvních intimních (důvěrných) vztahů, i když na citový či dokonce sexuální vztah s osobou opačného pohlaví není dospívající člověk ještě zcela připraven.


Pro chlapce i dívky je často snadnější sblížit se s kamarádem / kamarádkou stejného pohlaví, protože mají stejné či podobné názory, zájmy a záliby. Takový kamarádský vztah je velmi důležitý, protože v jeho rámci si dva lidé mohou vzájemně svěřovat své pocity, touhy či obavy, a to i takové, se kterými se nemohou svěřit například rodičům. Navíc se vzájemně zdokonalují v umění jednat s lidmi, což má velký význam pro začleňování mladého člověka do společnosti.
Pokud si dva kamarádi / kamarádky navzájem opravdu důvěřují, tak neexistuje žádné téma, o kterém si nemohou povídat. To se týká i tělesného dospívání a veškerých projevů, které jsou s ním spojené.

Také zájem chlapců i dívek o tělo vrstevníků téhož pohlaví (včetně pohlavních orgánů) je v dětství a dospívání celkem normální a nijak nesouvisí se sexuální orientací jedince.

Někdy se dokonce stává, že mezi kamarády dojde i k důvěrnému tělesnému kontaktu (jako je dotýkání se různých částí těla, ale třeba i společná masturbace). Mnozí dospívající lidé, kteří zjistí, že je přitahuje vrstevník téhož pohlaví, trpí obavami ohledně vlastní sexuální orientace. Většinou jsou však takové obavy naprosto zbytečné.
Homosexualita je označení pro sexuální náklonnost k osobě stejného pohlaví. Kdysi byla homosexualita odmítána a dokonce považována za nemoc či poruchu. Dnes již mezi odborníky převažuje názor, že náklonnost k osobě téhož pohlaví je stejně normální, jako náklonnost k osobě opačného pohlaví.


Důvěrný kontakt s kamarádem v období puberty nemusí nutně znamenat projev homosexuality. Podle jednoho výzkumu sexuálního chování dětí a dospívajících (A. Kinsey, 1998) mělo během svého dospívání důvěrný kontakt s vrstevníkem téhož pohlaví okolo 38% dospívajících, zatímco podíl homosexuálně orientovaných jedinců v populaci je téměř desetkrát nižší (obvykle se uvádí 4%).


Podle výzkumu kanadských lékařek T. Tullochové a M. Kaufmanové z roku 2013 je podíl chlapců a mladých mužů ve věku 15 až 19 let, kteří měli za poslední rok sexuální kontakt s osobou téhož pohlaví, přibližně třikrát vyšší, než podíl homosexuálně orientovaných jedinců v populaci.

Z různých výzkumů tedy vyplývá, že sexuální chování dospívajících lidí nemusí nutně odpovídat jejich sexuální orientaci. Důvěrný kontakt s vrstevníkem téhož pohlaví během období dospívání tedy nelze považovat za projev homosexuální orientace.
Existuje rozdíl mezi homosexuální orientací, tedy erotickou náklonností k osobám stejného pohlaví, a homosexuálním chováním, které samo o sobě ještě nemusí znamenat homosexuální orientaci. "Homosexuálně" se tedy může chovat i heterosexuálně orientovaný člověk, který například nemá příležitost najít si partnera opačného pohlaví, nebo chce vyzkoušet "něco jiného". Navazování kontaktů s partnery téhož i opačného pohlaví se označuje jako bisexualita. Nejedná se však o nějakou samostatnou sexuální orientaci.

Jestliže tedy tělo či přímo pohlavní orgány vrstevníka téhož pohlaví vzbuzují zájem dospívajícího chlapce či dívky, ještě to nemusí být nutně projevem homosexuality. Příčinou zájmu o pohlavní orgány vrstevníků téhož pohlaví bývá i zvědavost na jedné straně a snaha upoutat pozornost na straně druhé.

Zejména chlapci mají tendenci se srovnávat se svými vrstevníky ve všem možném, včetně rozměrů vnějších pohlavních orgánů či dosaženého stupně tělesného vývoje.

Ale ani v případě, že je někdo doopravdy homosexuální, by si neměl kvůli své orientaci dělat žádné výčitky. Za svoji sexuální orientaci nemůže a pokud nedělá nic nezdravého nebo jinak závadného (například pokud příliš často nestřídá partnery), nemusí být jeho chování nijak rizikové.
Možná, že se v životě setká s nepochopením či odmítnutím ze strany lidí, kteří v homosexualitě spatřují ohrožení své identity či hodnot, které vyznávají. Avšak každý člověk má svoji vlastní hodnotu a neměl by si sám sebe přestat vážit jen kvůli své sexuální orientaci, kterou si tak jako tak nevybral.